Jak se kameny vyrábí?

AROMA KÁMEN - věc na českém (i světovém) trhu poměrně nová. Způsob použití jste už určitě přečetli a teď vyvstává další otázka. "Jak to ta ženská vyrábí?" Pojďte tedy společně se mnou nahlédnout do způsoby výroby a složení materiálu těch barevných voňavých radostí.

TO VYRÁBÍ SE TO ZE SÁDRY?

Tuhle otázku dostávám velmi často. Tak často, že mi, prosím, promiňte, pokud se pousměju. K tomuto tématu máme už i několik rodinných vtipů, kdy manžel na prvních Vánočních trzích asi 200x denně řekl větu "Paní, pojďte přivonět, to není sádra."

Ale nyní seriózně - kameny se to jmenuje protože jsou zhruba z 98% složeny z původně přírodního vápence. Vysvětím. Hlavní složkou naší hmoty je bílý cement. Konkrétně používáme portlandský bílý cement, který se vyrábí a dováží z města Aalborg v Norsku. Vzniká tak, že na prach namletý čistý vápenec ve speciálních pecích projde přesným procesem pálení, ochlazení a mletí. Výsledný produkt je cement. Do něj my přimícháváme čistý nezpracovaný mletý vápenec. Cement zajistí tvrdost a odolnost, vápenec pak pórovitost, aby naše aroma kameny vstřebávaly esence. Další složkou jsou barviva - v našem případě oxidy železa a přírodní hlinky a prvky (oxid zinečnatý atd.).

EKOLOGICKÁ STOPA

Ve světle těchto informací mi tedy jen dovolte shrnout - rozložitelnost v přírodě netřeba řešit. Je to asi stejné jako s kamenem, který najdete na procházce u cesty. Prostě v přírodě byl a bude. A za pár set (tisíc) let z něj bude písek. A pak se dostane do podloží a možná se roztaví na novou rudu. Příroda.

Jen jsem jí dala tvar a barvu.

SAMOTNÁ VÝROBA

Jako všechno, co má v životě smysl, to i u mě začíná nápadem nebo inspirací. Asi jste si už stihli všimnout, že miluju kytky. Mohla bych je mít všude, obdivuji všechny rozmanité tvary i barvy a nikdy jich asi nebudu mít dost. Proto je větší část sortimentu složena právě z nich. Při vytváření nového výrobku, ale i malování některých stálých, vždy studuji druhové odrůdy té konkrétní květiny a mým cílem je se co nejvíce přiblížit těm reálným v přírodě. Ani ne z nějakého vyššího principu, ale prostě vypadají nejlépe. Ona ta příroda moc dobře ví, co dělá... Další výrobky pak designuji podle požadavků zákazníků (např. skandinávský design) nebo podle sezónnosti.

Kameny se vyrábí litím do forem. Ty sháním po celém světě a pravidelně se vzdělávám v oblasti sochařství, aby duplikace tvarů a její výsledek byl řemeslně co nepřesnější.

Samotnou hmotu k nalévání si míchám sama. Jedná se o speciální složení (viz výše), které mě stálo mnoho bezesných nocí, několik konzultací s profesionálními chemiky i sochaři a mnoho, mnoho neúspěšných pokusů a následného vylepšování. Jistě tedy pochopíte, že přesné složení zveřejňovat nebudu. A hlavně - výrobní tajemství spočívá primárně v technice zpracování, teplotách, hutnosti materiálu, ale i v přesném dodržení postupu nalévání a následného vytvrzení.

Po nalití nové kameny 24-72h "stojí" ve formách. Ano. Den, u složitějších tvarů i tři dny. Kdo mě zná a ví, jak jsem rychlá a nedočkavá, tomu musí být jasné, že jsem u toho zpočátku kvetla. Postupem času jsem ale ten klid a trpělivost musela najít. Jakýmkoliv mechanickým, tepelným nebo chemickým pokusem o urychlení tuhnutí jsem výrobky znehodnocovala. Takže zpátky na stromy a hezky si, holka, pár dní počkej. 

Jenže potom to přijde. Chvíle, kdy vyndávám nové kameny z forem, je přesně ten okamžik, pro který to vše dělám. Ten až kouzelný moment, kdy se z bílého sypkého prášku a vody stala květina. Nebo bílá malá dívka s krásným obličejem a růžemi ve vlasech... Takhle pro mě vypadá zhomotňování snů.

Poté se musí ale každý odlitek vrátit zpět do reality. Opravují se případné nedokonalosti, brousí se spodní strana a nastává další čas, po který musí kámen odpočívat, aby se správně vytvrdil. Další cca týden tedy výrobky odpočívají ve vlhkém prostředí a teplotě do cca 18 °C. Robusnější tvary dokonce přímo stojí ve vodě, aby složky dobře "uzrály".

Posledním krokem je barvení. Abych uspokojila své poměrně vysoké nároky na tóny a trvanlivost, míchám si barvy sama. Jedná se opět o malířské pigmenty v akrylové bázi, která je po vyschnutí voděodolná a snese o opakovaný otěr. Své kameny tedy můžete nejen mýt a otírat, ale můžete je třeba v letním období dát i ven na terasu, do květníku na parapet.

Poté se už jednotlivé výrobky přesouvají do cukrářských beden vystlaných peřinkami, které pro ně speciálně ušila moje šikovná mamka. A čekají tiše na nové domovy. Něco nového se narodilo... 

Povídání ukončím parafrází citátu Michelangela Buonarrotiho:

"Kdyby lidé věděli, kolik práce mi dalo, aby sypký prášek vypadal jako živá květina, nikdy by mě nepovažovali za talentovanou." :)

Přeji i Vám, abyste měli možnost být co nejčastěji ve své tvořivé "flow", ať už je jí cokoliv.

To je totiž jeden z mála okamžiků, kdy se přímo dotýkáme své duše.

Krásný den, Vaše Lenka